Jak jít dál? část 2

17. října 2008 v 23:15 | AllisonC |  Povídky
Takže, konečně jsem se dokopala k dalšímu dílu. Tyjo, ten týden ale utekl! Strašné, snad budu přidávat pokračování dříve než za týden. :) Ve škole to bylo docela pohodové, sice občas makačka, no, ale co se dá dělat. jen poslední dobou se nám úplně zbláznila zeměpisářka, je to strašný :(
No ale konec tlachání, tady máte druhou část. Ať se vám líbí. :)



"...no a jak jsem byla u Becky, pamatuješ, matka tvé kamarádky ze střední, pracuje v tom butiku, kam chodíš nakupovat. No tak si představ, že má dvouměsíční vnučku! Absolutně rozkošnou, taková malinkatá! Ty její nožičky a prstíčky! Taky jste s Jackem byli takhle malí, ale to je tak dávno... Měla by ses u Sashy stavit na návštěvu, alespoň ze zdvořilosti. Kdy vůbec ty už budeš mít děti?" švitořila Alex Cameron a pobíhala po kuchyni, zatímco její dcera se šťourala ve věčeři.
"Hm, jasně..." odpověděla bez jakýchkoliv známek pozornosti Cameronová. Její matka se na ni otočila, ruce složené v bok a mírně naštvaný výraz ve tváři.
"No Ally, poslouchala jsi mě vůbec?" nakrabatila čelo a přehodila utěrku co držela v ruce přes topení. "A v tom jídle se taky šťouráš, co to s tebou je?" vytkla jí.
"Promiň mami, dneska toho bylo v práci hodně, k tomu nějaké komplikace, jsem prostě jen unavená a nemám náladu," snažila si Cameronová svou matku udobřit. Už jen aby jí dala pokoj a ona mohla zmizet do svého pokoje.

"Stejnak se mi nelíbí, jak často v té nemocnici jsi. Pořád jen pracuješ, chudinko moje malá, vůbec nechodíš ven s přáteli, co je tohle za život?" zamračila se paní Cameronová, posadila se na židli vedle Cameronové a stiskla její levou ruku, kterou měla položenou na stole.. 'Dobrá otázka, mami,' pomyslela si v duchu, ale navenek se usmála.

"Jen je toho prostě moc. Uvidíš, brzo to bude lepší. Navíc, pojedu brzo na něco jako menší dovolenou, tam si odpočinu," snažila se Cameronová nahodit úsměv zářící jako žárovka. Její matku to zřejmě uklidilo, protože se hned zvedla a začala utírat neviditelný prach na kuchyňské lince. Její dcera od sebe odstrčila talíř s jídlem a jakmile viděla, že její matka má v úmyslu zase mluvit, rychle vyhrkla: "Jsem unavená, jdu spát!" a zmizela do svého pokoje.

Dřevěné dveře natřené na bílo za Cameronovou zacvakly a ona se celou svou váhou o ně zády opřela a oddychla si. Její matka byla občas nesnesitelná. Což Cameronovou nutilo přemýšlet, jestli se občas, nedej Bože, nechovala stejně. Třeba před Hou...
"Ale ne!" zakňourala a přikryla si pusu rukou. Což jí ale nezabránilo v tom, aby na něj pořád nemyslela. Několikrát hlavou zabušila na dveře a pak se ladným pohybem od nich odlepila. Zpod postele na ni číhal kufr, v němž už bylo sbaleno prvních pár věcí. Odlétala během týdne a zůstávala přibližně na týden a kus. Stále si nebyla tou cestou jistá, přeci jen měla šanci to odříct, hlavně z důvodu zdravotního stavu jejího bratra. Cameronin pohled automaticky spočinul na zarámované fotografii na poličce nad její postelí.

"Ach, Jacku...Kéž bys tu byl se mnou a mohl mi poradit..." řekla nahlas, i když to původně mělo být vyřčeno pouze v její hlavě. Její bratr miloval motorky, které se mu bohužel také staly osudnými. Před měsícem měl vážnou nehodu a teď leží v komatu v nemocnici, kde pracuje ona, jeho starší sestra. Ironie.
Cameronová se posadila na postel a pohlédla z okna. Už byla tma, v práci se zase zdržela o něco déle, snad v přesvědčení, že když se soustředí na práci, zapomene alespoň na chvíli na tu hloupou cestu do Princetonu. Tohle jí byl čert dlužen. Rozhlédla se po pokoji; prošel menšími úpravami po tom, co se vrátila do Chicaga a rozhodla se žít znovu u rodičů. Nechtěla být sama, sice svého rozhodnutí občas litovala, zvláště kvůli neodbytnosti své matky, ale přeci jen byly časy, kdy byla opravdu ráda, že jí někdo dělá společnost. Měla toho na mysli hodně a rozhodně by nebylo bezpečné být sama.
S povzdechem se shýbla, aby rukama dosáhla na krabici skrytou pod postelí. Se šumivým zvukem vyjela po koberci zpod postele, na víku už menší vrstva prachu. Cameronová opatrně sňala víko a položila ho vedle krabice.


Byla to taková menší krabice vzpomínek. Na New Jersey, samozřejmě. Byla rozhodnutá to všechno hodit za sebe a rozhodně by nebylo dobře, kdyby věci z toho období měla každý den na očích. Proto tam schovala všechno. Fotky, výstřižky z novin, co měla, menší dárky od Chase a Foremana k Vánocům, dokonce i ten od House. Když se jí do ruky dostala květina, kterou jí dal na jejich nepodařeném rande, její tvář rozjasnil něžný úsměv. Večer, od kterého si tolik slibovala a který zničila. Během chvíle ji vzpomínání přešlo a květinu pohodila zpět do krabice. Pátrala dál, až konečně našla fotku, co hledala. Byla z jednoho benefičního koncertu, který se v PPTH konal. House byl donucen na něj jít hlavně Cuddyovou, dále Wilsonem, který mu dělal neustálou společnost. Vlastně už si ani nepamatuje, proč se fotili, ale byli tam všichni. Chase, Cuddy, Wilson, ona, Foreman a House. Všichni se usmívali, až samozřejmě na House, který svým pohledem se jakoby snažil zničit fotografa.

"Víte, že pohledem mě zabít nemůžete?"

Těm slovům se teď smála. Ano, ráda by měla tu schopnost zabíjet pohledem. House by byl mrtvý mnohokrát. Naposledy se podívala na fotku, co držela v rukách, zmačkala ji do drobné barevné kuličky a přesnou trefou ji hodila do koše na druhé strašně pokoje.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Terezka♥ ♥Terezka♥ | Web | 17. října 2008 v 23:16 | Reagovat

Chceš mít něco, co jiní nemají? Tak neváhej a jukni se ke mně!

2 HOUSEka  SB HOUSEka SB | Web | 18. října 2008 v 22:38 | Reagovat

juj klasne ...us nech je tu dalsi diel :)

3 Anesinka Anesinka | Web | 31. října 2008 v 13:56 | Reagovat

máš super blog a jsi prostě nej

a jestli chceš přijít na hallowenskodilnkovskou n

párty tak budu ještě štastnější

4 anjinkafreese anjinkafreese | 16. listopadu 2008 v 19:11 | Reagovat

HELE!KDE

5 anjinkafreese anjinkafreese | 16. listopadu 2008 v 19:12 | Reagovat

JE POKRÁČKO?nOO?

6 Jenny Jenny | Web | 23. prosince 2008 v 20:45 | Reagovat

ahoj, nechceš se spřátelit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama