Jak jít dál? část 3

16. listopadu 2008 v 20:48 | AllisonC |  Povídky
No jo, já vim, děsně dlouho jsem nepřidala pokračování. :( moc se omlouvám, já se polepším, slibuji!!!

Zatažené žaluzie v kanceláři doktora House znamenalo, že nechtěl být rušen. Bohužel, toto jasné nevyřčené oznámení ignorovalo pár lidí. Většinou to byl jeho tým, Wilson, anebo Čarodějnice Temnot, vlastně tedy Cuddy.
House byl rozvalený ve svém křesle, podpírající si hlavu rukou. V druhé držel hůl, kterou si protáčel mezi prsty bez mrknutí oka. Jeho oči byly upřené někam ven, pro někoho cizího by to vypadalo, že spí s otevřenýma očima, až na to točení s holí, samozřejmě. Momentálně neměli žádný případ, mohl by klidně domů, ale nějak se nedokázal přesvědčit, aby vstal. Foreman byl na neurologickém oddělení a Chase poslušně vykonával Housovy hodiny na klinice. A Cameron... Kde je té konec? V Chicagu, slyšel od Wilsona. Po jejím odchodu se na ni snažil buďto jeho tým anebo on zavést řeč, pokoušela se o to i Cuddy. House ale nad tím vždy pomyslně mávl rukou. Vždyť se konečně zbavil toho malého ukňučeného a přehnaně zásadového štěněte a to bylo, co chtěl.

Nebo ne?

Náhle se otevřely dveře jeho kanceláře a před Housem stála mužská postava v bílém doktorském plášti. Wilson.
"Už to víš?"
"Zatažené žaluzie znamenají: NEOTRAVOVAT." Zdůraznil poslední slovo House a snažil se ignorovat poznámku Wilsona.
"Takže to víš." House zvedl hlavu a podíval se na Wilsona, který se samolibě usmíval.
"Vím, že mě otravuješ, pokud jsi skončil, můžeš jít," zamručel House, vytáhl z kapsy krabičku s vicodinem a jeden na sucho spolkl.
"Ale no tak, nedělej se. Za pět dní přijede a ty se tomu nevyhneš, musíš tam být, jinak z tebe Cuddy udělá rohožku na kliniku," založil ruce na prsou Wilson a pozoroval svého přítele, jak se dívá všude po místnosti, ale jen ne na něj.
"Já se nedělám, k tomu, abych se dělal, většinou potřebuji počítač a otevřená okna internetu se správnými stránkami," odpověděl House, ztěžka se zvedl z křesla a zamířil ven z kanceláře. Wilson byl ale rychlejší a stoupnul si před dveře, Housovu šanci na únik.
"Překážíš, uhni, anebo tě budu muset praštit," řekl s hraným smutkem House a zvedl svoji hůl s plameny. Wilson nepochyboval, že by toho byl schopný, ale přeci jen, šance popichovat House se mu nenaskytne každý den.
"Přijede sem v pátek... A bude tu celý týden a půl. Nevyhneš se jí. Přiznej to, chybí ti. Alespoň trošku."
"Chybí mi jako malé otravné všude čůrající štěně. A teď zmizni," zahřměl House a odstrčil nyní už svolnějšího Wilsona z cesty. Během chvíle byl ve výtahu a čekal, až ho doveze do nejvyššího patra. Potřeboval si něco promyslet a na to musel být sám. A jediné místo, které ho ze všech jeho schovávaček napadalo aby mohl být sám, byla střecha.

S určitým potěšením brzy stál na střeše nemocnice a díval se na okolí. Jak všichni někam spěchali, mluvili s někým po telefonu, jejich výrazy a tváře... Všechno mu teď přišlo tak malinké a on byl tam nahoře, sám, díval se na všechno s nadhledem.

Kéž by.

Proč by si nalhával, že mu neschází Cameronová. Její odchod byl náhlý, prakticky ničím neopodstatněný. Choval se k ní tak, jako vždycky, takže to nemohlo být způsobeno jeho přehnanými poznámkami na její osobu. Muselo za tím být něco jiného, anebo zkrátka a jednoduše měla všeho dost.
"Potvora jedna malá," zavrčel náhle House a jeho ruce pevně stiskly okraje zídky, o kterou se opíral.
Nemyslel na ní denně, to v žádném případě. Občas ale v davu zahlédl malou drobnou brunetku a automaticky mu v hlavě zaznělo její jméno. Prošla kolem něj žena s podobným parfémem, jako měla ona a jeho mozek mu automaticky přemítl obrázek Cameronové. Uslyšel smích podobný jejímu a polkl na sucho. Nebylo to tak špatné, jen čas od času...
Poránu mu chybělo její kafe. Zakázal Chasovi a Foremanovi vůbec se dotýkat kávovaru. Při diferenciálce mu občas chyběly její názory, její paličatost a naivita. A občas mu chyběla i její přehnaná ochota pomoci, potřeba pomoci lidem.
Bezesporu se... Těšil bylo silné slovo, spíše byl zvědavý. Změnila se? Anebo je pořád stejně milá a hodná? Má ho stále... ráda? Jedno bylo jisté. Ten týden a půl mu zodpoví pár otázek, které se vůbec v duchu bál vyslovit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HOUSEka SB HOUSEka SB | Web | 21. listopadu 2008 v 15:59 | Reagovat

jeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej je to klaaaaaaaaaasne xD ryyyychlo uz sa tesim na dalsi diel xD

2 anjinkafreese anjinkafreese | 21. listopadu 2008 v 21:05 | Reagovat

Sním či bdím?Nebo oboje?To jejedno,ale tohle se mi hrozně líbilo.Takže honem pokračování a né že zas ta´k pozdě jako tohle!

3 AllisonC AllisonC | Web | 22. listopadu 2008 v 14:46 | Reagovat

Děkuji, budu se snažit, mám teď menší honičkz, ale jsem ráda, že se vám to líbí. :)))

4 Jenny Jenny | Web | 19. prosince 2008 v 22:13 | Reagovat

wow! píšeš krásný povídky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama